Budova A
Po válce bylo vyučování v budově gymnázia obnoveno až 10. 12. 1945, a to ještě v nouzových podmínkách. Zcela normální výuka byla na gymnáziu zahájena až ve školním roce 1947/48. V roce 1949 byla dokončena úprava auly. Došlo ke sloučení s bývalým reálným dívčím gymnáziem. Škole byl propůjčen čestný název Gymnázium Jiřího Wolkera.
Rok 1953 byl pro mnohé studenty i pro profesorský sbor gymnázia rokem tragickým. Třída 3. A, která měla toho roku maturovat, byla označena za duchovního iniciátora protestní akce proti odstranění Masarykovy sochy na náměstí a nebyla připuštěna k maturitě. Profesorský sbor byl rozpuštěn a rozmístěn po všech školách okresu. V osnovách gymnázia se projevily ideologizující tendence, které poznamenaly hlavně učivo humanitních předmětů.
Školní rok 1952/53 byl i posledním rokem čtyřletého gymnázia. Po rozsáhlé reformě našeho školství v r. 1953 docházelo k častým a mnohdy neuváženým organizačním změnám. V roce 1955 byla opravena aula školy podle projektu architekta Miloše Libry. Na jižní straně tělocvičny byla vybudována na základě nepříliš zdařilého projektu dvoupatrová přístavba.
V letech 1970-72 byla provedena rozsáhlá, ne však příliš zdařilá, generální oprava budovy. 70. a 80. léta byla v našem státě ve znamení tzv. normalizace, jež se odrazila i v chodu školy. Přesto si gymnázium zachovalo vysoký kredit, který se projevil zejména ve stabilně vysokém podílu studentů přijatých na vysoké školy.
Obnovení demokratických poměrů v roce 1989 přineslo výrazné změny nejen ve vedení školy, ale posléze i v pojetí osnov a celkové koncepci výchovy a vzdělání na naší škole. Již v září 1990 byly zřízeny dvě třídy tzv. víceletého gymnázia, kam byli přijímáni žáci z 5. ročníku ZŠ. Od tohoto roku vedle sebe paralelně existuje studium čtyřleté a sedmileté /později osmileté/.
Změny doznal i vnější a vnitřní vzhled budovy.